Principy Montessori

Maria Montessori byla revoluční osobnost. V době, kdy se sama vzdělávala, překonala několik dogmat a předsudků. Jako první žena získala titul z medicíny na univerzitě v Římě (v roce 1896). V té době bylo studium ženy na medicíně neslýchané. Marie Montessori pak dosáhla mnoha akademických úspěchů.

Ve své praxi začínala na Psychiatrické klinice, kde se věnovala dětem s překážkami v učení. Vyvinula zde systém práce, který zásadním způsobem ovlivnil výsledky dětí ve vzdělávání. Později svůj systém rozšířila a přizpůsobila tak, aby odpovídal potřebám dětí bez handicapu. Založila a rozvíjela obor, který sama nazvala „vědeckou pedagogikou“ a který nyní známe pod pojmem pedagogika Montessori. Maria Montessori byla vědkyně a při práci s dětmi postupovala přes pozorování, stanovení hypotézy, její potvrzení a vytvoření funkčních
schémat pro efektivní učení.

Zásadním přínosem Marie Montessori byl samotný přístup k dětem. Věřila, že uznání všech dětí jako jednotlivců a zacházení s nimi jako s takovými by přineslo lepší učení a naplnění potenciálu každého konkrétního žáka. Dnes je tento přístup přirozený, v té době byl však považován za průkopnický, často také zcela odmítán.

Základními principy Montessori výuky aplikovanými i na naší škole jsou:

• Přenášení odpovědnosti za učení na děti
• Respektování senzitivních období dětí (období, kdy je dítě vnímavé nazískání určitě znalosti a dovednosti)
• Prostředí přizpůsobené potřebám dětí
• Didaktické pomůcky (volně dostupné dětem, zaměřené na získání určité znalosti a dovednosti)
• Svoboda volby (možnost volit si kde a s kým pracovat, plánovat si práci)
• Zodpovědnost za práci (výběr, plánování, plnění)
• Mezioborový pohled na svět (seznámení se se světem prostřednictvím kosmických příběhu, práce na projektech)
• Práce s chybou (pohled na chybu jako na proces růstu, vyhledávání a oprava chyb, pomůcky se zabudovanou sebekontrolou)
• Heterogenní třídy (spolupráce dětí různého věku – trojročí, možnost si v kolektivu projít rolemi od nejmladšího po nejstarší, umět vysvětlit druhému znamená znám a umím, možnost si kdykoli zopakovat, co nevím nebo naopak dozvědět se i více)
• Podporování vnitřní motivace
• Nezávislost na pochvalách a trestech
• Slovní hodnocení a sebehodnocení
• Partnerský přístup učitele – pozoruje děti a organizuje průběh dne, nabízí a pomáhá při jednotlivých aktivitách